Sebepoškozování

Pro většinu lidí je představa, že by se vědomě a záměrně zraňovali, naprosto absurdní a nepochopitelná, okolo nás jsou ale i tací, pro které je ubližování sama sobě každodenní bolestnou realitou a jediným myslitelným způsobem, kterak se vyrovnat s pocity bolesti, strachu a úzkosti. Možná je to i případ tebe nebo tvé kamarádky…

Sebepoškozování je úmyslné zraňování se s určitými následky (viditelnými, jako jsou jizvy, i skrytými v podobě zdravotních obtíží), které dotyční provádějí nejčastěji řezáním, bitím, pálením, škrábáním, lámáním kostí, dušením a požíváním nebezpečných (stačí nejedlých) předmětů či léků.

Účelem tohoto sebetrýznění je nahradit psychickou bolest bolestí fyzickou, která přináší určitou úlevu od nezvládnutelných emocí. Tento sebezničující zvyk a nebezpečná závislost postihuje především holky. Ty, na rozdíl od kluků, často neumí vyjádřit svůj vztek, naštvanost či smutek přímo osobě (osobám, prostředí…), které se to týká a ubližují místo toho sobě.

Pokud se sebepoškozování týká tebe nebo někoho z tvého okolí, je třeba si uvědomit, že řezání žiletkou do vlastních rukou není východiskem z problémů a je třeba s tím začít bojovat. Nejjednodušší cesta je vyhledat psychologa, ale tato varianta řešení vyžaduje velkou odvahu, kterou každý nemá.

Základem pro úspěšný boj se sebetýráním je chtít se naučit řešit potíže jinak, chtít mít svůj život pod kontrolou, chtít přestat lhát a touha být na sebe konečně hrdý. Sebepoškozování se nelze zbavit ze dne na den, je to forma závislosti a je třeba počítat s tím, že odnaučit se ubližovat sám sobě „bude bolet“.

Začít je nutné u vlastních pocitů. Ty nelze někam zavírat či je odmítat, naopak je nutné o nich přemýšlet. Je potřeba se ptát, proč se cítím takhle, kdo nebo co mi způsobuje stres, úzkost či vztek? Dál je nezbytné si uvědomit, že nejsem vinná a nemusím se za nic trestat, pokud se cítím špatně, můžu plakat či křičet, vztek si mohu vybít na něčem jiném, než sám na sobě…

Pomoc v boji proti sebepoškozování ti (nebo někomu blízkému) můžou i různé podpůrné skupiny, které najdeš na internetu, např. na www.sebeposkozovani.cz či třeba Dětské krizové centrum (www.dkc.cz).

Anička